Kde se vzalo a co vlastně je „Kopné právo“

Úvod

Před několika lety jsem se začal více zajímat o nás Slovany a jejich způsob života. A také o jiný systém společnosti celkově, neboť stávající materialistický až parazitický způsob života mi připadal dále neudržitelný a velmi škodlivý. Přemýšlel jsem například o spravedlivém systému voleb do komunálních orgánů. A díky tomu všemu, jsem stále častěji začal slýchat o jakémsi Slovanském Kopném právu. Nejvíce informací jsem získal od  M. Mišuna a Petra Václava Synka, později pak z různých Slovanských webů. Začal jsem spolupracovat na českém překladu vznikající tzv. Slovanské sociální síti Kopnik.org, která měla být založena právě na systému Kopného práva (elektronické kopné právo a žel je již nefunkční pro nedostupnost vhodného serveru). 

Čím déle se tímto zabývám tím více mě zajímá kde se Kopné právo vzalo a z jakých zdrojů nám jsou předkládány veškeré informace. Jsem ve spojení s Alexejem Baranovem, zakladatel Kopniku.org a přes něho se dostal k výkladům Danilova a dalších Ruských, ale i našich a Slovenských propagátorů Kopného práva. Žel, začalo se mi zdát, že ty informace jsou jakési povrchní. Také mi přišlo divné, že se mluví o právu, ale představuje se pouze jako systém řízení společnosti. 

V poslední době jsem pak byl víceméně donucen abych se o systém Kopného práva začal zajímat hlouběji a hledal podklady a zdroje sám. Veškeré uvedené texty v následujících částech jsou převzaty z různých Ruských zdrojů. Snažil jsem se oddělovat ty které byly viditelně odvozené jeden od druhého a pomalu zjišťoval, že dost informací se mírně liší či některé jsou i protichůdné. To však nemusí být zcela na závadu, možná to je jen díky krajovým zvyklostem a tradicím či různým výkladovým pohledem na problém. Například počet účastníků kopy, nebo slučování kopy a veče či zaměňování těchto pojmů. Naštěstí kostra systému zůstává vždy stejná – životaschopná samosprávná spolupracující společnost.

Něco málo z minulosti

První veřejnou zmínku o starém systému správy společnosti přinesl Nikolai Dmitrievich Ivanishev, rektor Kyjevské univerzity pojmenované po.  Svatém Vladimíru, v  knize „O starověkých venkovských společenstvích jihu Ruska“, kde hovořil o základních principech kopného práva na základě příkladů listin ze 16. a 17. století. (Zajímavé je, že kniha byla archivována v Kijevské akademi, též si všimněte písma) Byl bych velice rád pokud by mi chtěl někdo pomoci s překladem této knihy, kterou mám staženu v PDF, ale nelze ji automatickymi překladači přeložit.

Náhked knihy od Nikolaie Dmitrieviche Ivanisheva kde je poprvé veřejně zmíněno Kopné právo

Dále Nikolaj Pavlovič Pavlov-Silvanskij zkoumal světskou samosprávu v knize „Feudalismus ve starověké Rusi“ (nakladatelství Brockhaus-Efron, 1907), kde oddělil světskou samosprávu a komunální vlastnictví půdy a poukázal také na zničení komunálního (kopného) práva s příchodem velkého pozemkového vlastnictví.

Světská komunitní samospráva byla vlastní i západním evropským národům. Ale se začátkem christianizace a nahrazením komunitního rodového uspořádání feudálním se začíná vytlačovat nejprve ze západní Evropy a později i z území Ruska. 

Nikdo vám neřekne, kdy se začalo kopné právo používat. S největší pravděpodobností tento zvyk sahá hluboko a daleko za hranice před naším letopočtem. První zmínky v našem časovém úseku však pocházejí z 5. až 7. století našeho letopočtu. Rozkvět kopného práva nastal v 8. až 11. století. Po přijetí “Ruské pravdy” Jaroslavem Moudrým se situace poněkud zkomplikovala. Po tomto období vznikla dvojí nadstavba kopného práva a první ruský trestní zákoník, kde byl soubor pravidel, která upravovala tu či onu situaci. Pak nastal rozkvět práva Veče v Novgorodské republice – to je 13. až 14. století. 
Především by se nemělo zaměňovat kopné právo s Veče. Kopné právo je starobylejší, zajímavější na rozdíl od Veče, která je novější. Můžeme věřit těm badatelům, kteří tvrdí, že Veče je diskuse druziny o plánu vnitřního uspořádání a taktice vojenských operací, která se později relativně přesunula do každodenních aspektů života Slovanů (například Veče bylo běžné u kozáků).

Ale kopné právo v té či oné podobě existovalo až do 15. až 16. století. A některé momenty byly v kultuře až do 19. století. Například veřejné pokání na náměstí, tato zvyklost vzešla z kopného práva zdařile ji literárně zpracoval Dostojevskij, to svědčí o tom, že kopné právo sice již neexistovalo, ale veřejné pokání v lidové kultuře zůstalo.

Slovanský princip (technologie) Kopného práva

V prvé řadě musím říci že z dostupných mnou prostudovaných zdrojů, mi vyplývá, že kopné právo nemá recept a ani není receptem na vytvoření harmonické společnosti. Je to pouze kvalitní nástroj k udržení zvyklostí a tradic. Změna společnosti je v rukách jen nás lidí, jejich vnitřní proměnou – změnou mysli.

Každá společnost nebo společenství libovolně velké je vždy přirozeně děleno na několik základních vrstev lidí. Jedna, největší vrstva, jsou ti, kteří využívají nastavení podmínek společnosti a vyžadují jistotu pro svou činnost, která by měla naplňovat potřeby celé společnosti. Další vrstva jsou lidé, kteří dokáží organizovat a vést. Pak je vrstva lidí, kteří mají vlohy pro vytváření vizí a ideí a uvádění je v život, nakonec vrstva, možná nesprávně viděna jako duchovní, jenž by měla dokázat vše udržovat v harmonii.

Kvalita společnosti je tvořena přesunem mocenských pravomocí mezi těmito vrstvami. V každé z těchto vrstev pak mohou být navíc jak lidé vědomí si své kompetence a tvořící podle svých schopností pro společnost, tak lidé pouze parazitující, sobečtí a neschopní spolupráce. Avšak i parazit je pro život potřebný. Ideální stav společnosti je v harmonii, kdy si je každý vědom svého postavení a schopností. To je však opravdu idilický, možná pozemsky nedostupný, idál. K němu však pouze pomocí Kopného práva, nelze dospět. Jako každý nástroj, lze jej využít jak k prospěchu všech, tak k prospěchu nějaké menšiny.

Podle mnou zatím prostudovaných podkladů, jsem dospěl k poznatkům, že staré společnosti a společenství byly velmi svobodné v rozhodování a organizování života. Vše vyplývalo z tradic a zvyklostí toho daného regionu, či dokonce obce a blízkého okolí. Teprve po překročení těchto tradic a porušení pravidel v extrémních situacích, byla svolána kopa.

Kopa (kupa) bylo lidové setkání vybraných zástupců rodů a rodin – shromáždění hospodářů, kteří rozhodovali o zásadních otázkách.

Etymologie tohoto slova je zajímavá a do dnešních dnů se dostala pod lexikálním významem slova “shromážděný”. Příklady slov s kořenem “kop” – kopa (celá hromada), kopa vlasů (spousta vlasů), hromada lidí (shromáždění velkého počtu lidí na jednom místě). Na základě toho můžeme objektivně usoudit, že Kopné právo je právo obecné, jinými slovy právo lidu.

Kopný sněm je některými historiky považován za jeden z nejstarších kolektivních právních orgánů na území slovanských států.

Kopné právo je soubor lidových ekonomických, politických, právních norem a zvyklostí, světská samospráva, moderně lze říci forma přímé demokracie. Podle některých podkladů zasahovalo ne jen do správy činnosti komunit, ale též do trestního práva při řešení sporů a vážných deliktů. Podle jiných zasahovalo převážně do trestního práva.

Kopa mohla pachatele odhalit a stíhat, soudit a trestat, udělit a doručit poškozenému odměnu a nakonec nedopustit porušení zákona Kopy. Na shromáždění byla zřízena podle práva Kopy společná záruka, kdy celá obec měla na starosti přestupky svých členů a také ručila za bezpečnost života a majetku svých i cizinců. Při trestním řízení Kopa vedla výslech a také hledala pachatele. Bylo podporováno individuální odpuštění poškozeného pachateli a také upřímné celospolečenské pokání pachatele.

Kopné právo bylo založeno na spiritualitě a tradicích slovanských Rodů.  Tato forma práva byla na rozdíl od vlády nad státy udržována v souladu s přírodou a tradicemi předků.

Srdcem každé společnosti, obce, usedlosti, či aglomerace byla struktura Rodina – rodová linie (племя) – Rod, to je základ Kopy.

Z mnoha prostudovaných ruských materiálů, však vyplívá že Kopné právo se více než správou společnosti zabývalo opravdu hlavně právem a soudnictvím. To byla jeho hlavní úloha. Vše ostatní pak vypadá, že si rozhodovaly a řešily hlavy rodů a rodinné porady.

Kopy se tedy svolávaly na soudní rozhodnutí různých deliktů.

Kopa je setkání hospodářů žijících v sousedství za účelem společného řešení problémů komunity.  Z této definice vyplývá, že naši předkové žili v komunitách.

Soud Kopným právem

Podstata je jednoduchá, v případě sporů domácího charakteru, jako je dělení pozemků, nebo kriminálního charakteru, jako je krádež nebo vražda, se svolávala Kopna. Kopnou se nazývala hlava rodiny (dnes u nás je kopný muž), která měla usedlost a vedla usedlý způsob života. Jednu osadu tvořilo 8-10 hlav. Na kopu byly zvány hlavy 10 nejbližších okolních vesnic. Shromáždili se buď v jedné vesnici, obvykle v té největší, nebo na místě činu. Obligatorně se taková setkání konala pod širým nebem. Takříkajíc před zraky bohů a na očích všech lidí. Neexistoval žádný hlavní soudce. Každý měl jeden hlas. A teď pozor! Rozhodnutí o případu se přijímalo pouze s plným počtem hlasů. Ne pět pro, šest proti a jsi osvobozen. Podstata kopného práva spočívala v tom, že každá z hlav klanů komunikovala se svědky, třídila důkazy (vždy se hledal LÍC, člověk, který by mohl k případu něco podstatného říci nebo být svědkem). Existuje klasická definice, – oběť a obžalovaný. Všichni mají právo mluvit a prokázat svůj názor.

Bylo zde několik zajímavých bodů. Například za člověka se mohli zaručit hlavy rodů ve vesnici, ale pokud se vina přesto prokázala, byli všichni potrestáni stejně jako škoďák (tak se říkalo pachateli). Každý, kdo se setkal s jakoukoli nespravedlností, porušením zvyklostí nebo Kopného práva, byl povinen udělat vše pro to, aby toto porušení potlačil a odstranil. Pokud tak neučinil, byl považován za spoluviníka přestupku, jehož byl svědkem, byl za něj plně odpovědný na stejné úrovni jako pachatel.

Dále pak existovaly také veřejné přísahy a pokání na veřejném místě, ty na kopách upřednostňovali, částečně šlo o zmírnění trestu za nesmrtelné delikty. Kopné právo bylo velmi pečlivé, pokud jde o takové věci, jako je závěť zemřelého. Velmi zajímavým, řekl bych velice důležitým momentem je, že na kopu byli zváni nejstarší muži v rodině. Ti, řečeno moderním jazykem, měli poradní hlas. A tak vysvětlovali, jak se podobné případy řešily v dávných dobách. Ale ve skutečnosti měli starší lidé na schůzích kopy často zásadní váhu. Jejich znalosti, věk a moudrost jim dávaly možnost pochopit složité případy podrobněji. Podle prastaré tradice neměli synové a mladší bratři hospodářů, stejně jako ženy, hlasovací právo a na sněm přicházeli jen na zvláštní žádost kopy, aby svědčili. Vedunové (mágové) byli strážci tradic předků.

Pro jeden případ se mohou konat tři schůzky. První bylo hledání „horké stopy“ neboli úvodní, druhé setkání bylo často koncem všeho, říkalo se mu „hlavní sezení“. Nejsložitější případy šly do třetího sezení a takové případy se nazývaly zmatečné.

Je příznačné, že v dávných dobách se při svolávání na kopu používaly zvláštní obřadní ohně. Šlo o ohně na vyvýšených místech, do těchto ohňů se přidávalo čerstvé jehličí na tvorbu kouře a řada dalších složek, takže barva kouře byla zvláštní. V pozdějších dobách se na kopném právu zvonilo zvláštním zvonem (lišil se typem zvuku od poplašných zvonů a zvonění svátečního zvonu), to však již vypadá jako postupné ovlivňování náboženstvími.

Systém trestů podle kopného práva

Systém trestů je starobylý. Spočívá v základní zásadě – oko za oko, zub za zub, život za život. Tresty se vykonávaly veřejně a bezprostředně po jednomyslném rozhodnutí rady. Existovaly i případy, kdy byl za vraždu uložen trest smrti. Nejčastěji se však řešili menší delikty, například byla obec nebo rod povinen nahradit oběti ztrátu za krádež apod.

Krása kopného  práva spočívá v tom, že starší muži soudili své vlastní děti, příbuzné atd. a soudili je spravedlivě a s hlubokým pochopením podstaty věci. Všech deset vesnic, všichni jejich obyvatelé, včetně statkářů a prostých dělníků – rolníků, to vše spadalo pod Kopné právo, proti jeho rozhodnutí, jak říkají badatelé, bylo téměř nemožné se odvolat. Ani bohatý, ani chudý, ani prohnaný člověk nemohl uniknout soudu starších v rodině a dostat trest souměrný svým prohřeškům. Zde se jedná o krásnou, veřejnou, lidovou demokracii v její nejčistší podobě. Po 12. století se ovšem vše začalo zhoršovat. Ale ve své původní podobě je Kopné právo velmi zajímavé pro studium i v moderním chápání. A principy lze využít při jakékoliv činnosti ať ve správě společného majetku, či pracovních (družstevních) kolektivech a podobně.

Historický pohled na význam slova kopa.

Slovo „kopa“ („kup“) je starověký slovanský kořen, který se vyskytuje v původních slovech jako „skopom = v davu“, „sovokupnost = součet“, „skopišče = souhrn“, „kupit = hromadit“, „kopat“ atd.

V jihoslovanských jazycích synonymem pro slovo „shromáždění“ (sborščtina) je slovo „skupščtina“, parlamenty v některých republikách bývalé Jugoslávie se nazývají „skupščtina“.  „V dokumentech 17. století mizí slovo kopa a všude se používá slovo gromada.

Pravidlo Kopy
(tato pravidla se však spíše týkají pozdějšího Ruského Práva viz níže)  

Hlavním pravidlem Kopy je to, že nikdo nemůže být zbaven práva mluvit. Tj. Všichni přítomní na Kopě promluvili, ale vždy mluví nejstarší člověk v dané Občině (říkali mu jinak: Vedun, Vedič, Mnoholetič).

Dále se v některých podkladech objevuje pojem Žrec, přesto že v původnějších textech se mluví o tom že neexistuje žádný hlavní soudce a Žrec není na Kopách zmiňován zde uvádím překlad pořadí jednání na Kopě.

Tj. První nemluví Žrec, ale nejstarší člověk. A vše, co bylo řečeno na Kopě, zapsal karung (jakoby kronikář) Runami obraz toho, co ten či onen řekl o dané otázce.

Slovo je udělováno v určitém pořadí. Tj. otázky jsou předem známé, lidé o nich mohou diskutovat a pak na Kopě postupně hovoří:

• První, nejstarší člověk Občiny mluví o první otázce.
• Poté, v pořadí podle věku, Starci.
• Pak Hlavy Rodů a jejich manželky, mají-li co dodat, nebo se její pohled na tuto otázku lišil od názoru jejího manžela.
• Když promluví hlava Rodu a manželský partner, slovo dostanou jejich děti, které si již vytvořily vlastní rodiny, mluví i podle věku a jako první mluví hlava, pak jeho manželka, pokud se její pohled liší.

Zde si povšimněte že mluví i ženy, mají tedy stejné právo jako jejich muži na Kopě hovořit a mít vlastní názor.  

Poté, co se všichni vyjádřili k první otázce, Žrec to všechno přivede ke společnému jmenovateli, tj. vyslechl si názory všech a shrnul problém. Pokud všichni souhlasí se Žrecem, problém se považuje za vyřešený a přejdou k dalšímu problému.

Pokud alespoň jeden člověk nesouhlasil, začala společná diskuse, tj. ten kdo s rozhodnutím nesouhlasí, musel přesně vysvětlit proč nesouhlasil. Pak se každý mohl vyjádřit k tomu co ten člověk nepochopil, vysvětlit mu – nenutit, ale dokázat, aby pochopil co je potřeba pro všechny.

Kopné právo má několik dalších variant – jedná se o Ruské komunální právo.

Ruské právo – v širším smyslu právní kultura, systém práva převážně slovanských pramenů, který fungoval v IX-XIV století v Kyjevské a Udělné Rusi (staroruské právo), dále od XIII století ve Velkoknížectví litevském a od XV století v Ruském státě. Písemnými prameny-památkami ruského práva jsou především ruská Pravda, litevské statuty, moskevský judikát a Sobornoje udoženija z roku 1649.

Ruské komunální právo bylo založeno na samosprávě, vypadá to, že zde se sloučilo Kopné právo a Veče. Samotná podstata Ruského práva se scvrkla na následující schéma:

Z deseti rodin žijících v sousedctví byl vybrán muž, který zastupoval zájmy deseti sousedních hospodářství, a byl mu udělen titul předák. Celá komunita po shromáždění všech předáků zvolila muže, který zastupoval všechny rodiny na setkání několika komunit.  Titul, který dostal, byl setník.

Sousední komunity se za účelem společného obchodu a ochrany hranic sešli na setkání setníků a vybrali jednoho zástupce z několika setníků sousedních obcí, aby zastupoval jejich zájmy na kopě okresu.  Měli titul Tisícník, nebo jinak i Starosta

Existovaly také Temniki, kdy se mnoho komunit rozrostlo a počet lidí v sousedních komunitách dosáhl více než 10 000 lidí.  Poté Temnik zastupoval zájmy všech rodin z několika komunit na setkání Volost v příslušném regionu. Takto se dnes jednoduše prezentuje Kopné právo.

Veče na Rusi

O Veče toho víme hodně, ale někdy to nestačí k plnému pochopení rozsahu tak zajímavého a mnohotvárného fenoménu vůle lidu. Doba jeho existence sahá od počátku letopočtu až do 15. století našeho letopočtu. Vše začínalo družinovou večeří (Vojenská večeře, kde se projednávala taktika boje, vybíraly se desítky, setniny atd.) a končilo shromáţděním lidu ke všem důležitým otázkám života. Krásné slovo v plném znění: “Ve-če” má lexikální význam jako rada, smlouva, přehlídka vojsk. Existuje mnoho odnoží a různých výkladů tohoto společensko-politického jevu, ale jeho hlavní orientační faktory jsou velmi přitažlivé pro širokou veřejnost.

Představte si, že volba správného rozhodnutí v akutních společenských, politických, vojenských, soudních a dalších otázkách probíhá veřejně, diskusí a hlasováním. Představte si, že i před moskevským Ruskem existovaly poměrně rozsáhlé instituce republiky, které měly kolosální efekt. Nejde o volby uzavřené, tajné, snadno zfalšovatelné a nemající velkou podporu v lidových vrstvách současného Ruska (a nejen Ruska). Lidé potřebují možnost vyjádřit se, možnost vidět kolektivnost rozhodnutí, možnost skutečně ovlivnit rozhodnutí. To je v alespoň v mém pojetí skutečná lidová správá, která má svůj původ v patriarchálně-kmenových dobách, a samozřejmě zde není žádné starobylé pozadí, protože podstatou Veče je naše původní tradice.

Podstatou Veče bylo, že se na ní scházely hlavy rodin, převážně mužské, ale v jejích raných projevech zde mohly být přítomny i ženy (neboť výraz большачка – bolšačka byl běžný u slovanských kmenů a označoval právě ženu, nejstarší v rodě a zodpovědnou za záležitosti velké rodiny nebo rodu). S přijetím křesťanství začaly být ženy ze společenských a ještě více z politických problémů zatlačovány hluboko do pozadí a všechny ženy obviňovány z prvotního hříchu. Hlavy velkých rodin se tak mohly shromažďovat ve Veče. Co to znamenalo, když se podíváte hlouběji. Představte si, že rodina znamená 50 nebo i více lidí různého věku. V minulosti žili příbuzní vedle sebe a společně hospodařili. Je jasné, že nejstarší v rodině rozuměl tomu, jaké problémy jeho rodina má, jak rodina vidí rozvoj svého řemesla, řešení svých problémů atd. Proto když se sešlo 200-300 hlav rodin, bylo za nimi několik tisíc lidí. A řešili otázky jak aktuální, například kam položit hraniční kámen nebo vykopat novou studnu, tak až po volbu staršího nad sebou, tedy knížete. Každý vyjádřil svůj postoj, všichni se dohadovali, diskutovali, hlasovali, rozhodovali společně. To je velmi silná instituce lidového práva, která měla sílu, skutečnou sílu, dokonce někdy rušila i příkazy knížete.

Veče byly také uliční – společné veče všech, kteří žili v jedné ulici. Veče se konaly v celé osadě, ve městě i v okolí, a byly i velké Veče. Tyto instituce samosprávy nejsou zcela zastaralé a zapomenuté. Každý si pamatuje na shromáždění majitelů obytných bytů u domu, na schůze družstevníků, schůze nájemníků v kočárkárnách atd. Tyto formy jsou naší vůli nejbližší, pokud odstraníme všechno pozlátko a pompéznost z dob KSČ, jsou lidové Veče takříkajíc malým sněmem. Upřímnost, otevřenost, svoboda slova, to vše bylo ještě nezkažené, to vše bylo ve Veče.

Poslední baštou Veče byla Novgorodská republika, která vydržela nejdéle od sjednocení s Moskvou. Ale poslední tři století před pádem vlivu Veče už byla otrávena bojarstvím, knížecí mocí a dalšími slupkami, které neumožňovaly lidem skutečně ovlivňovat veřejný, kulturní a společenský život mocnářství.

Bylo by žádoucí znát podrobněji průběh Veče, její charakteristickou strukturu, možná i to, jaké byly zvyklosti. Bohužel údaje k tomuto tématu nelze nalézt, ale to, co víme, stačí k pochopení rozsahu tohoto fenoménu a jeho role v životě prostého slovanského lidu.

Z výše uvedeného, tedy vyplývá že když se dnes představuje Kopné právo jako shromáždění zástupců rodin, rodů, desátníků, setníků, kteří řeší potřeby ulic, čtvrtí obcí… mělo by se spíše než o Kopném právu mluvit o Ruském právu. Žel, v dnešní Rusofobné náladě převažující u velké části nás západních Slovanů, by tento pojem asi nebyl dobře přijímán. Mluvit tedy o Kopném právu je tak více neutrální a přijatelné, ale osobně bych raději začal prosazovat pojem Slovanské právo nebo Slovanský správní řád.

Závěrem

Z oficiálních písemných pramenů je bohužel o staroslověnském právu známo jen velmi málo. Tisíce dokumentů a knih, které o něm obsahovaly informace, byly zničeny horlivými christianizátory Ruska, kteří měli zájem na tom, aby slovanští Rusové zapomněli na prastaré spravedlivé společenské řády. Cizí otrokářská ideologie byla našim předkům vnucena před tisíci lety, stejně jako je dnes vnucována nám. Avšak dosud zachované a zázračně se k nám dostávající písemné prameny (rusko-byzantské smlouvy z X. století, zápisky arabského cestovatele Ibn-Rusta a arabského spisovatele Al-Marwaziho, díla byzantských autorů Lva Diakona a Konstantina Porfyrogenita, západoevropské kroniky, traktáty a letopisy a další) nám dávají možnost rekonstruovat právní život našich předků (i když ještě ne do všech podrobností), obnovit obraz kořenového slovanského světového řádu.

Naši předkové se ke svému lidovému právu chovali vážně a s úctou. Svědčí o tom jejich přísahy – Rusové přísahali na bohy a na zbraně, Slované na zbraně nepřísahali. Pravou rukou si podávali kousek uříznutých vlasů (jako symbol toho, že přísahají na vlastní hlavu). Někdy vlasy nahrazovali svazkem trávy, jako by vzývali jako svědky matku syrovou zemi, dárkyni života a síly. Někdy se na hlavu položil kus drnu nebo se země políbila. To symbolicky znamenalo, že nad lidmi bdí bohové.

Na přelomu VIII. a IX. století docházelo ve slovanských zemích již ke konsolidaci zemí do svazu kmenů, který měl protostátní formu vlády. Nejznámějším a nejvlivnějším z kmenových svazů byl Svaz Slovinců z Ilmenu. V 60. letech IX. století vznikla kmenová konfederace, která dostala kvalitu státního útvaru – Novgorodská Rus, Rurikova moc.

V Rusku k novému rozmachu a oživení lidové moci, ale již v transformované podobě, došlo v sovětské době. Na konci dvacátého století však, nikoli bez pomoci Západu, o Sověty přišli.

Nepřecházejme do extrémů a neidealizujme si Kopné a Veče světový řád v Rusku. Naši předkové měli samozřejmě své vlastní problémy a těžkosti. Ale jistě takové bezpráví a antihumánnost, které panují v naší společnosti dnes, u Rusů a Slovanů nebyly. Domníváme se, že světový řád jejich společnosti byl mnohem rozumnější, spravedlivější a morálnější než ten náš. Společenství (ve dvacátém století – kolektivismus) je skvělá věc. Ztrácíme-li ji, ztrácíme my, potomci slovanských národů, sami sebe, své vlastní identitu, duchovní kulturu, morální a etické jádro, jedinečnou duši. Čím dříve si to uvědomíme, tím větší je šance, že Slovanský svět v 21. století nejen přežije, ale že se dostane na úroveň předních světových mocností.

Samozřejmě dnes nemůžeme (a není to ani nutné) v celé šíři a autenticitě přenášet zákony Kopného a Večeho práva do moderní společnosti. Ale můžeme a musíme si vzít to nejlepší z hloubi staletí, z poctivého a spravedlivého systému přímé lidové moci.

Tyto řádky budou dále doplňovány o další poznatky po kterých stále pátrám.

R

Zdroje
Mnohé odstavce textu víše, jsou upravenými překlady z uvedených zdrojů:

https://proza.ru/2021/08/26/1459?ysclid=lrqg1z8q8l533790770

https://eliseeva-eliseeva.blogspot.com/2014/03/blog-post_5514.html

https://kartaslov.ru/%D0%BA%D0%B0%D1%80%D1%82%D0%B0-%D0%B7%D0%BD%D0%B0%D0%BD%D0%B8%D0%B9/%D0%9A%D0%BE%D0%BF%D0%BD%D0%BE%D0%B5+%D0%BF%D1%80%D0%B0%D0%B2%D0%BE?ysclid=lrmj6o5s8m938423877

Введение

http://makroskop.at.ua/dok/vse-nach-sya/03.1.obschiny_drevney_Rusi.pdf

https://www.slavyarmarka.ru/

http://philosophystorm.org/tekhnologiya-kopnogo-prava

https://sx888.livejournal.com/369810.html?ysclid=lrqhsbfwmf374991551

https://fizrazvitie.ru/kopnoe-pravo?ysclid=lrqhvpynnm912656515

https://slavradio.org/public/pravlenie-i-pravo/